Diana podruhé

6.1.2018

1

1

18:19

GC6YZ8Q

Po stopach Diany GmbH (cabadaj1)

GC6YZ8Q - Po stopach Diany GmbH (cabadaj1, placed 5.1.2017)

#6370 18:19 - Moc krásná procházka popodzimní přírodou.
Vyrazili jsme z Brna resp. teda Želešic něco po osmé a před devátou jsem už parkovali za nádražní budovou v Níhově. Čtvrt hodinka čekání, čtvrt hodinka jízdy a už jsme vystupovali v Tišnově. Zatímco naši spolucestující mířili většinou za nákupy, nám začala dnešní vycházka.
Čekalo mne, pochopitelně, zklamání. Inu, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky a poprvé je zkrátka poprvé.
Počasí, ač na leden teplé, se nedalo srovnávat s horkem při mé cestě originálem 2. května 2014. Navíc jsem znal už některé nástrahy trasy a tak jsem se vyhnul potácení po kamenitém břehu Loučky mezi kamenolomen a viaduktem, sestupu strmým svahem k Falsově mlýnu, když jsem pro cestu dolů zvolil cestu po méně vhodné straně potůčku. I tak jsme si ale dali do těla, zvláště na třetím stanovišti, kde jsme nějak nemohli najít jinou cestu, než "za šipkou". Oj, oj.
No, a na víc nás hnalo dopředu vědomí, že bude brzy tma, a tak jsme věnovali památkám po Dianě až nevhodně málo času. Nu, já už řadu z nich viděl, ale Listri o ně bude ochuzená... Hm, snad se k některým dostaneme znovu při dolovování kešek podél trasy, na které také nezbyl čas.
Většina cesty probíhala tu hustčí, tu řidčí mlhou. Její hustota se nám občas měnila přímo před očima. Jindy se náhle setmělo, když se nejspíš nad mlhu nasunuly mraky ve výšce. Jindy zase odněkud zhůry přišlo teplé svtělo slunce, na chviličku. Potoky a říčkami teklo mnohem, mnohem víc vody, než v suchém jaru mé poslední návštěvy. Přesto jsme museli brodit jen jednou, dobří lidé postavili řadu lávek, jinde nám pomohla příroda, když nedávné vichry povalili vícestrom nedaleko brodu.
A téměř na konec, před posledním stanovištěm, nás čekala otevřená hospoda U Trempíků, se skvěle točenou Černou horou a ještě lepším domácím bramborovým gulášem. S teplým jídlem v žaludku se "kruhový otvor" hledal mnohem líp!
To už byla skoro tma a když jsme došli k "soukromému pozemku", byla už úplná. Trochu jsme tu zbloudili, pozdravili se s obyvateli kravína (tj. krávami) a vydali se cestou lemovanou upozorněními na soukromý majetek a obrázky sedláků výhružně mávajících vidlemi, abychom se ocitli na jejím konci přehrazeném bytelným plotem, naštěstí ale nedoléhajím až k zemi. Podlezli jsme za necelou půlhodinku už jsme byli v autě, které nás odvelo skoro až k finálce. Logovali jsem kolem čtvrt na sedm.
Bylo to krásné. Ale stejně, budete-li moct, dopřejte si na výpravu trochu víc denního světla. Díkeš!