Když jsme začátkem května dvakrát vyrazili na stojarní pochoďak do Soběšic, padlo mi oko na některé místní resp. místní části věnované otazníky, konkrétně na ty výhledy.
Je to něco hrozného, ty výhledy. Stovky drobných dílečků, aspoň polovina skoro nerozlišitelných. Asi tak hodinu a půl, někdy - hlavně ze začátku - i dýl, mi každý trvalo. Spoustu života jsem na tom propálil, ale nedokázal jsem přestat.
Aspoň jsem se konečně naučil skládat pucle systematicky. Ne jen prostě udělat rámeček a pak do toho vejrat. Teď si je vždycky roztřídím podle typu, protože pak se dá "vejrat" jen ty, co člověk zrovna potřebuje, co mají ty správné údíčky a otvůrky.
No nic... Prostě jsem měl naluštěné nějaké otazníky, navíc se ukázalo, že sem někam padl i bonus těch našich pochoďáků, tož jsem doluštil zbytek a po celodenním sobotním odpočinku jsem vyrazil.
Autem, samozřejmě.
Bylo vedro. Měl jsem s sebou litrapůl Mattoni jemně perlivé, ale to by nestačilo. Naštěstí byla cestou studánka a kousek od ní hospoda. Něco přes tři litry jsem toho během procházky vypil, včetně dvou Soběšických 11°, kuřecí vývar nepočítám. A taky půl litru Zero Coly k obědu a něco ještě v autě než jsem vyrazil a když jsem se vrátil. Tak možná čtyřiapůl dohromady. A teď, jak píšu, tak do sebe leju ředěnej pomerančovej Rauch 100% (teď už tak 15%, možná trošku víc). Zavodňuju.
| 30.6.2019 | ![[FOUND]](http://www.xlii.cz/img/gc/f.png) 13 |
 1  4  8 |
1 
1 ![[DNF]](http://www.xlii.cz/img/gc/dnf.gif)
1