Na místo srazu jsem dorážel se spožděním. Krátce po druhé jsem zaparkoval auto u zastávky Masná a když odjela od ostrůvku tramvaj do města a já mohl přejít, že Eskaver právě dorazily. Tiše jsem se za nimi blížil po chodníku, ale mé velké tělo není třeba vidět, drobní tvorové je vycítí i poslepu - zrovně jsem srovnával krok, když se na mne se slovy "Není to Bob?" otočily.
Cestou kolem sprejerský zdi koukáme, koukáme, ale vidíme jen pejskře a venčiče dětí. Ale to už přichází zpráva, že Rajczatko se trochu zpozdí a přijde z druhé strany. Chvilku jsme koukali na trubku s keší. Ale bylo zima. A tak jsme se vydali k nedaleké RWE JMP, ještě ji nikdo z nás neměl.
Nezvolili jsme nejlepší cestu. Nejdřív křovím pod náspem a když už nebylo průchozí, tak horem po kolejišti rychlíkové trati. A pak po náspu dolů a spustit se z zídky na níže položené koleje vlečky do plynárny.
Koukáme po stopách - přece sem musí zabloudit víc kačerů, že jo - a obhlížíme vyšlapaná místa. Nic. Zkoušíme tedy zádku pod tratí, po které jsme přišli. Jsou v ní pěkné, geozřejmé díry. Ale nic v nich není. Najednou zvoní telefon, volá mamka Eskaver, že na nás Rajcze počká u RWE. Ale to už slyšíme šramot, jak někdo sestupuje naší cestou od rychlíkové trati a tak povídám, že nepočká, že my už čekáme na něj. Byl u nás v cuku letu, je to lezec, že. Hledáme chvíli ve třech, znovu zasouváme ruce do odvodňovacích děr, ale nic. Zdá se, že keš je někde na zasněžené pláni protkané kolejemi vlečky. Lopaty nemáme a odhazovat metry sněhu rukama a nhoama se nám nechce. některří na to máme čerstvé zážitky. Shodujeme se, že s RWE bude nejlepší počkat na jaro, a vracíme se ke Sprejerské.
Po příchodu na místo se Rajczatko tváří, že o nic nejde, sundává bundu a vsedě se sune ke keši. Přitom ještě žertuje a konverzuje. Tady si ho můžete prohlídnout:
Ano, neměl s sebou tužku. A určitě s sebou neměl své razítko. Přinesl nám logbook, abychom se jím mohli také pokochat a zapsat se. A to samozřejmě vyvolalo nové kolo otázek, jestli ji tam může vrátit Es nebo ne. "No Bobe, pustil bys ji tam?" zkouší mne Eskaver maxima použít jako autoritu.
"Hm, proč ne?"
"Ale kdyby to bylo tvoje dítě, pustil bys ji?"
"Moje dítě by tam lézt nechtělo," odpovídám. Co na tohle říct?
"Tak budeme hlasovat," říká Katka, což ale není nejlepší nápad. Tři pro a dvě proti, ale nejmenší dítě se stejně nepočítá.
"Na tohle já se dívat nebudu, počkejete až budu daleko," uzavírá Katka a odchází.
A tak si může Es zalozit po trubce:
Dalším cílem měla být Ondatra. Ale cestou jsme míjeli Zderadův sloup a ukázalo, že někteří z nás jej ještě nemají. Zderadův sloup je snadný, pokud jej nenosíte v GPS už rok a půl a nemáte starý hint.
Pak jsme šli k Ondatře a zpátky a (zase) kolem Zderadova sloupu k autu. U sloupu dvojice středního věku a psík. A chlapík zrovna šplhá kamsi nahoru. A tak jsme dali řeč. Kolegové byli z Havířova a v Brně byli na výstavě psů. Psík, no, spíš pes, byl ušlechtilý a získal (snad se nepletu a neurazím) druhé místo.
"A Sprejerskou máte?", ptáme se.
"Ne, to je moc těžký."
"Ale kde, to zvládnete. Koukněte, to dokážou i děti," a pouštím jim ta videa.
A pak jsme ještě chvíli tlachali, už na chodníku, až se nalomení seveřané vydali na Sprejerskou. A tu přichází chlapík s asi destiletou dcerou a za slov "Poznávací znamení?" zvedá GPSku visící mu na krku.
Chlapík lovil Gymnázium Křenová, nedávno změněné na multinu. Ale některé údaje vycházeli poněkud nejednoznačně.
"Třeba jedna varianta ukazuje doprostřed mezi tam ty baráky," a ukazuje přes most přes Svitavu.
"Ale tam se dá jít, tam je otevřený vnitroblok," povídáme my.
"Jó? Tak že bysme to zkusili?"
A šli jsme s ním prozkoumat terén. Keš (nebo stage?) tam nebyla a tak se brzy vracíme zpátky. A jak jsme zase u řeky, někdo povídá "Koukejte, už leze!" a v dálce jsme viděli chlapíka z Havířova, jak zdolává Sprejerskou. :-)
| 14:53 |  | GC1M5V7 | Sprejerská v.2 (Autacek & Rzikonam) |
| 15:07 | | GCTZTK | Zderaduv sloup (Phee) |
| 15:30 | | GC1WMVA | Ondatra (Tomarctus) |
| 16:54 |  | GC1CDV5 | tachografova (netojester & spol...) |
Žádné komentáře:
Okomentovat