Letošní, tedy vlastně loňský celofiremní vánoční večírek byl zrefaktorován na Jarní setkání zaměstnanců skupiny ICZ. A tak jsem se koncem května ocitl znovu v Luhačovicích, ve společnosti postupně se intoxikujících kolegů a kolegyň, toužících se pořádně zpařit, nažrat a kdovíco ještě. I já se těšil na dobroty zdarma a nějaký ten mládeži nepřístupný nápoj, ale myslel jsem hlavně na čtyři kešky, které jsme tu začátkem dubna nestihli odlovit.
Moje startovní číslo |
Žel, byl pro nás připraven sportovní program, který mi zabránil vydat se za tou nejzajímavější (tedy, pokud jsem si nechtěl odpustit odpolední pivo a večerní večeři - a to jsem nechtěl). Nebyl to ICZ Run kolem přehrady, kterého jsem se zpupně zúčastnil (a nebylo to zas tak hrozné, jak jsem se obával), jako spíš závody dračích lodí probíhající celé odpoledne a, kdo by to byl řekl, přesně v místech úvodních mokrých stanovišť Krále sedmi moří. No, aspoň důvod vydat se do kraje strmých kopců ještě někdy.
V pátek, před odjezdem - byla to jen taková jednodenní chlastačka, znáte to - jsem si po snídani půjčil v hotelu koloběžku a vyrazil na kešky. Koloběžka je na keše dobrá věc. Díky ní jsem zvládl tuto cca osmikilometrovou trasu za hodinu a půl a to včetně času stráveného hledáním keší a logováním nálezů.
26.5.2017 | 3 | 3 |