Minulou neděli mi umřela tetička. Teda vlastně prateta, teta mýho tatínka. Je to smutná věc, ale když je někomu sto let, tak už to tak nějak čekáte.
Smutní jsme byli už dřív, když jsme posledních pět let pozorovali, jak dosud vitální a "normální" tetička stále víc zapomíná, přestává, jako dřív, chodit sama na hřbitova z strejdou, co umřel už před třiceti lety. A když najednou měsíc po té stovce začne mluvit z cesty, upadne v kuchyni a pak znovu, a už nemůže zůstat sama doma bez dohledu, tak vidíte, že je to špatný.
A tak jsme celá rodina vyrazili z brna do ciziny, do Čech, na pohřeb. A já si říkám, když už tam budu, tak bych se moh' stavit na tom polívkovým megáči, co se mi na něj předtím ani moc nechtělo. A tak jsem se domluvil s dcerou, že u ní z pátka na sobotu v Praze přespím a půjdu se na tu slávu podívat.
Ale po dni, po dvou už se mi na ten megáč zas moc nechtělo. Nicméně, proč se neprojít po Praze a neposbírat pár keší, že? A možná se mi přitom zachce zajít i na ten megáč.
Když už tam člověk je...
23. - 24.11.2018 | 10 | 2 8 |