Wentzels letzter Tag in Prag

V neděli mělo celý den pršet a Lýda na tuto, nakonec mylnou, věštbu reagovala slovy "Aha, tak budu odpočívat. 🙂" A tak jsem si vzpomněl na svůj "plán" prohlédnout si, než umřu, pražské galérie a muzea. Tož jsem otevřel stránky Národní galerie a koukám, že zrovna v tu neděli, co mělo celý den pršet, končí výstava Václav Hollar a umění kresby. A bylo rozhodnuto.

23.2.2020

1

1

Krajina s lesní tůní, Peter Stevens, >1603

Hollara vedu v patrnosti od té doby, co jsme poprvé zahlédl jeho grafiku Dobrá koczka, která nemlsá. Dokonce i o výstavě jsem věděl, jen jsem, na rozdíl od Šíleného hedvábníka, nevěděl, že už končí.

V sobotu jsem si střihnul pracovní čtrnáctku (začíná se mi z těch pracovních soubor před výlety na pražské výstavy stávat nepěkná tradice), ráno se trochu prospal, vsoukal se do auta a před polednem jsem už byl na P+R Skalka, hned u stanice metra A, které mne bez přestupu doveze až na Staré město, kde na mne v paláci dříve Kinských čekala výstava. Hned u parkoviště byla (měla být) keška, Český statistický úřad. "Nebudu se s ní teď zdržovat, vyzvednu si ji až cestou zpátky," rozhodl jsem se neuváženě.

Pohled na Prahu (detail vlevo dole),
Roelandt Savery, 1603 - 1613

Cestou do Prahy jsem spořádal šest mléčných croissantů, takže jsem ještě nebyl hladový a zamířil rovnou do paláce. Zakoupil jsem si vstupenku, vyptal se na umístění šatny, a než jsem k ní vystoupal do prvního patra, byla mi v přízemí pod schody zkontrolována vstupenka a byl jsem upozorněn, že si v šatně mohu zapůjčit lupu. Vystoupal jsem tedy do prvního patra, odložil si bundu i batoh, a zeptal se paní šatnářky, zda si myslí, že má význam zapůjčit si lupu. (Nic to nestálo.)

"Myslím, že raději ano," odvětila paní šatnářka. "A vy jste takový velký, vezměte si raději tu větší." K dispozici byly dvě velikosti, větší, asi tak dvanácticentimetrová, a menší, asi tak osmicentimetrová. Vzal jsem si tu větší.

Rheinfels u St. Goar na Rýně,
Lambert Doomer, 1663

Už v prvním sále, kde ještě nebylo nic od Hollara, ale spíš o místě, kde vyrůstal (Praze) a s kým z (budoucího) oboru se tam mohl setkat, se ukázalo, že se lupa bude hodit. Pravda. byly zde větší kresby a grafiky, snad dokonce až formátu A5, ale byly hodně detailní. A to, co na mne čekalo, bylo zhusta mnohem menší. Tedy, nebyly to žádné miniatury. A třebaže bylo možné potkat i kusy tak metr dlouhé, většina obrázku nepřesahovala v delším rozměru deset centimetrů.

Postupně jsem si uvědomoval, že kresba tehdy zastupovala ještě neznámou fotografii. Lidé si kreslili pohledy na místa a věci, které si chtěli zapamatovat. Tedy ti lidé, kteří uměli kreslit a kteří si mohli dovolit papír, že. Zejména to nejspíš dělali profesionální grafici (a malíři, že), protože rytiny (a obrazy) často vznikaly mnohem později, mnohdy až o léta či desítky let později. A kresba sloužila jako podklad místo fotografie.

Pohled na Straubingen, Václav Hollar, 1636

Několikrát bylo na výstavě možné porovnat kresbu a výslednou grafiku (rytinu). Mnohdy byl dokonce rytcem někdo jiný, než autor kresby. Zřejmě si kresby předávali či prodávali. Někdy kresbu získal někdo, kdo sám nebyl grafikem (či malířem) a nechali si podle ní vytvořit grafiku něklým, kdo to uměl, ale třeba na daném místě nikdy nebyl.

Pohled na Znojmo, Václav Hollar, 1636

Výsledné rytiny a vlastně ani kresby nebyly úplně realistické. Pohled býval přeuspořádán, aby se pěkně vešel do lineárně uspořádaného obrázku. Pro větší dramatičnost býval zdůrazně hrozivé tvary skalisek, stromů i jiných přírodních útvarů. Hollar to párkrát zkusil, ale později už nic nedramatizoval. Naopak, na kresbách často nezachycoval krutosti světa. Zlomem v jeho kariéřy bylo, když asi tak v polovině třicátých let potkal výpravu hraběte Arundela, anglického diplomata na cestě k římskému císaři. Putovali Evropou pustošenou probíhající (třicetiletou) válkou. Hollar průběh zaznamenával graficky, jiný člen výpravy psal oficiální deník. V něm zmiňuje, jak se setkali s lidmi zbídačenými a zmrzačenými nedávnými boji. Na Hollarových kresbách těchto míst však nic takového nespatříme.

Pevnůstka chránící Anglii od moře, Václav Hollar

Hollar během Arundelovi mise naposledy navštívil Prahu, do které se z náboženských důvodů nemohl vrátit, a pak se usadil v Anglii, pod ochranou svého mecenáše. Ale i zde jej dostihla válka, tentokrát občanská. Odešel na čas do Antverp, po několika letech se opět vrátil. Jeho ochránce mezitím zemřel a Hollar se musel živit ilustrováním knih. Zemřela mu žena a když se roku 1665 se do Anglie dostal mor a Hollar přišel i o syna.

Antverpy, Václav Hollar
podle Sebastiana Vrancxe, ~1651

Koncem šedesátých se ještě jednou vydal na cesty. Anglie tehdy sňatkem získal okolí Tangeru v severní Africe a Hollar se zúčastnil výpravy, která měla toto území zmapovat. Vytvořil řadu kreseb opevnění a krajiny, pohledy na město i krajinu, přes moře na Gibraltar ve Španělsku.

Zemřel pět let po návratu, jak poznamenal jeden z jeho přátel "Nikoliv bohat."

15:47

GC7J038

SENOVAZNE NAMESTI / SENOVAZNE SQUARE (Mrozckovi)